Snídaně

Ranní tržnice. Ženy s proutěnými košíky,
vzorově srovnány řady kusového ovoce.
Beru si jen kolik sním,
na dnešní poledne.

Ve snu jsem předem velebil toto ráno,
chrám plodů na hranici moře,
i mrtvé ryby, které nekupuji, ochutnávám,
vracím je myslí do končin a vod,
bez vábení k smrti.

Setkání: Pojď se mnou sníst pár nektarinek
a broskví! Nedaleko je lavička naproti přílivu.
Dosud tam slunce příliš ostře nepálí!

Všechno, všechno je nad pomyšlení!
Šalebné oči trhovců, hejsci v uličkách s kdečím,
záchvěvy tebe ve mně, snad i naopak.

Chvíle, kdy se prodlužují přání - z nekonečna na neskutečné.
Mlčenlivost v nich, a nelpění.
Dost drsná zkouška,
že se zády opřeš o prázdno ze mne,
a ono si tě s chutí a bez komentářů,
vezme.

Dva pohledy k pobřeží

Na pobřeží a soutok jeho tepu
jsou různé pohledy

Z panelového pokoje ve výškách je to podzim
strnulost
tikající obrázky stažené hledáčkem jediného okna

... od tebe,
který si platíš drahý pokoj s širokým balkónem v prvním patře
uličky Carrer de l´Almirall Aixada
a v kapse nosíš prastarý klíč od vrat,
od tebe cítím jen radost jež má podobu
dlaní přiložených na blízké dívčí tělo

směs vůní sem vtahuje nedaleké moře
v slaném povětří je to rozkoš a pak ticho dvojice z domu napříč

S podvečerem se zvedá šlachovité tělo promenády
obrovitý had jenž se nekonečně vlní vpřed
do noci