Beze stopy

Přijmout tě jak okamžik vynoření z tmy
svléklas ji a přece nejsi obnaženější
z vnitřní běloby
dotek kráčí přímo

pouze občas
vadíme o sebe slovy

Vidět tě jako dnes - prve
s neznatelnými vnitřními pohyby
SVĚTLA

... se světelností
které v tvých zorničkách
přibývá

Ve vnitřních sálech smutku a tíživosti právě nyní
tvůj úsměv
jenž bez záměru sebe násobí

...skrze něj
tě poznávám!

Projekt osobní neexistence (věnováno orgánům EU)

Zdůrazňují mi pod čarou,
že prý se skoro neúčastním.
A přitom tu celou tu dobu někdo (či něco) tančí v kruhu
zapomenutý šamanský tanec teď už beze smyslu

Jak tak o tom přemýšlím měl bych psát ve verších
ale nač prudit seschlé kmeny a vyschlá koryta
možná je to jen souhra černých podnětů
za nimiž poskakují bílé reakce
směju se když tu mluvím "o sobě"
- že prý včera - minulou neděli... a zítra

tak nejdřív dopis svým výskytům
věcný kde hodnotím se v pouhém načítání
na filmovém pásku či v digitální podobě
jsou mezery a tma a tam "jsem" taky

a tohle není věru báseň
spíš soupis příslibů s žádostí
o dotaci na další souhru "náhod"

Dětinské světy

Smála se... přihazovala věty Ulicí
v tu chvíli šly a roztržitě zevlovaly celé trsy bytostí...

Měla před sebou
velkou porci zmrzliny ptala se mě
na ty nejsnažší věci - jak vnímám moře navečer
vzrušující sykavky přílivu
zda se rád koupu za soumraku nahý...a sám... co v zemi odkud jsem
považujeme za hrdinství...

Přísámbůh jsem pouhý sebezpozdilec, ani na jednu
jedinou otázečku neumím jí odpovídat...
z očích svých češu záblesky
zájmu o ni...

Jak je to tady vše bez komentáře
bere mě za ruku
vede k moři
a nic mi není známo

Nedá se říct že ji následuji
nedá se říct
vůbec nic