Lin Xian Ti - Dozvědět se

Tlumeně v hovoru proudí a do sebe vplývají
hlasy dospělých v zahradě
přihlížím jak prsty dvouletého dítěte
zkusmo zkouší hladinu jezírka...

Hovoří k ní a odpověď je voda...

Návrat k modré

Jako když se znova vstřelí
do hořící lodi
kde ještě hasí posádka...
nezbývá než útoky nechat
zhasnout v mlčení
požáry shořele
pohledem omývat

ta žhavá láva výčitek
už sama sebe přesáhla
a z mořských hlubin
neutišitelná sopečná hora
podpaluje loď
také odspodu

děj se prohlubuje taví
poroztrhává
bolest kreslí si
jak dítě prvně zraněné
štětcem namáčeným v soli
po odhalených trhlinách

a v popáleném úsměvu
ještě kdosi chvíli vrávoravě stojí
předklání se v tiché sehnutí
následuje dopředný kmit těla
plavmým odskokem

Tempa přes i skrze hladinu
stěhují tělo z rudých vod neklidu
do hluboké modři
samoty
chladivého proudu

někam ke ztracenému středu...
nežhnutí


(Střepiny, barvy, vlákna - 2003)

Rybářská bárka

Slunce
Slunce ryb
Vláčení
Vítr se utišil
a přece je
moře neklidné
Žíznivá sůl



(se sbírky Atlasové zpěvy)

Lin Xian Ti - V dubovém lese

V podvečer prudké víření barev ve větvích
Za noci větrné poryvy mísí žár cizí vášně v mou vlastní
Do koryta dosud poklidné řeky
divoce vstupují ohně...

Ustrnulá naslouchám jak bez varování padají dubové hole...

Lin Xian Ti - Zahrada před úsvitem

Dlouho tu byla lehkost nedotknutost místa
teď překvapeně odezírám ze stop plných rosy
rozeseté tu a tam jakoby někdo v noci
za někým šel...

...ale nevidím odkud natož kam...