Všudybud Někdebyt

Nevím
kam ve mně přišly tvé dovětky
o nichž si teď stiskem píšeme...

Ze dveří paneláku vcházím rovnou
do pavilónů zahrady
přiklopených jak dort kopulí nekonečna

Voní prázdnem sfér očí
zračeného doteku

Je v nich podzimní chlad
na špejlích stromů drápnutý
matky se psími závoji a s ponorkami
plnými pístů dětí
(každému jeho vlastní vidiny - píší idnes)

Skutečně si nepamatuju kam přišly
průpovídky a ostře řezané rozmluvy v tmy

Je to tak dávno,
přes celou noc nesmírné oblohy
kde nikdo nespočítá váhu argumentace...

Mnoho pavilónů
mnoho kroků a nadějí vykročit
a pak... ty večerní návraty
do nejniternějšího obýváku ložnice a kuchyně
sobě středné noci

... stojací hodiny snu zírají
přeplněny touhou
kyvadel a závaží

Venkoncem

Na hmatníku nebe
čiré struny paprsků
dotek v němž se chvěje
hudba zněním počátku

Domov - v místě konce
zrod i návrat v spirálu
v ženě klubko něhy
slabým vzdechem tká
nit
pradávného příběhu

Suny symbolů (pro Lí)

Neříkal jsem si dál už o nic...
mříž vzdálení

Tehdy jakobych chrámovou loď
mečem srdce mrštil dolů
na její horní kříž

Po vypálení střechy od vnitřního ohně
otevřel vnímavost
hlubinám ryb

/Lvi a orli se někdy svým letem
tolik podobají.../

Píšeš si jemně o důvod bytí
o hudbu světel
ve zvucích

... kdy slunce němé úžaslé
vstoupí čirým křišťálem

a ukazuje...

S hudbou stěn

Mám ještě ty tvé stěny (v sobě)
jak doteky
symboly večerů bytu tam...
v pro mě neseznámeném městě

Včera celý podvečer
nebe zářilo růžověním
vracel jsem se z jihu dokonat
západní noc

- bílé skrápění měsíce
s přemety čar proměnami červánků

Za okny v podkrovích
děti si četly
z vůně starých dob
ve zděděných pohádkových knihách

Doufal jsem
že jsi milována někým hlouběji... nekonečněji
než byl jsem v oněch dobách
schopen vůči tobě já ...

Tak široce a vroucně jako mladá matka
s dítětem na hrudi
obejmuti světlem
modrohlubným vesmírem

Dětství a dospělost

Ptám se tě kam správně vykročit
hledím dolů ke tvým nohám
a ty mi Tancem prvotní přirozenosti odpovídáš
jak noční výr který za letu tmou
spatřil Království světla...

... nyní nese je v sobě, k nám...


/Básně Tance vadžry 1./
věnováno Mistrovi a učitelkám Tance vadžry