Projekt osobní neexistence (věnováno orgánům EU)

Zdůrazňují mi pod čarou,
že prý se skoro neúčastním.
A přitom tu celou tu dobu někdo (či něco) tančí v kruhu
zapomenutý šamanský tanec teď už beze smyslu

Jak tak o tom přemýšlím měl bych psát ve verších
ale nač prudit seschlé kmeny a vyschlá koryta
možná je to jen souhra černých podnětů
za nimiž poskakují bílé reakce
směju se když tu mluvím "o sobě"
- že prý včera - minulou neděli... a zítra

tak nejdřív dopis svým výskytům
věcný kde hodnotím se v pouhém načítání
na filmovém pásku či v digitální podobě
jsou mezery a tma a tam "jsem" taky

a tohle není věru báseň
spíš soupis příslibů s žádostí
o dotaci na další souhru "náhod"

Dětinské světy

Smála se... přihazovala věty Ulicí
v tu chvíli šly a roztržitě zevlovaly celé trsy bytostí...

Měla před sebou
velkou porci zmrzliny ptala se mě
na ty nejsnažší věci - jak vnímám moře navečer
vzrušující sykavky přílivu
zda se rád koupu za soumraku nahý...a sám... co v zemi odkud jsem
považujeme za hrdinství...

Přísámbůh jsem pouhý sebezpozdilec, ani na jednu
jedinou otázečku neumím jí odpovídat...
z očích svých češu záblesky
zájmu o ni...

Jak je to tady vše bez komentáře
bere mě za ruku
vede k moři
a nic mi není známo

Nedá se říct že ji následuji
nedá se říct
vůbec nic

Snídaně

Ranní tržnice. Ženy s proutěnými košíky,
vzorově srovnány řady kusového ovoce.
Beru si jen kolik sním,
na dnešní poledne.

Ve snu jsem předem velebil toto ráno,
chrám plodů na hranici moře,
i mrtvé ryby, které nekupuji, ochutnávám,
vracím je myslí do končin a vod,
bez vábení k smrti.

Setkání: Pojď se mnou sníst pár nektarinek
a broskví! Nedaleko je lavička naproti přílivu.
Dosud tam slunce příliš ostře nepálí!

Všechno, všechno je nad pomyšlení!
Šalebné oči trhovců, hejsci v uličkách s kdečím,
záchvěvy tebe ve mně, snad i naopak.

Chvíle, kdy se prodlužují přání - z nekonečna na neskutečné.
Mlčenlivost v nich, a nelpění.
Dost drsná zkouška,
že se zády opřeš o prázdno ze mne,
a ono si tě s chutí a bez komentářů,
vezme.

Dva pohledy k pobřeží

Na pobřeží a soutok jeho tepu
jsou různé pohledy

Z panelového pokoje ve výškách je to podzim
strnulost
tikající obrázky stažené hledáčkem jediného okna

... od tebe,
který si platíš drahý pokoj s širokým balkónem v prvním patře
uličky Carrer de l´Almirall Aixada
a v kapse nosíš prastarý klíč od vrat,
od tebe cítím jen radost jež má podobu
dlaní přiložených na blízké dívčí tělo

směs vůní sem vtahuje nedaleké moře
v slaném povětří je to rozkoš a pak ticho dvojice z domu napříč

S podvečerem se zvedá šlachovité tělo promenády
obrovitý had jenž se nekonečně vlní vpřed
do noci

Postava utonulá v návratu

Bílé dlaně přikládané
ve tmě
na vlny přílivu

Noc
kdy skrze doteky
nahé srůstá
a ihned tříští se...

Sylvie, Sylvie! Je tu
klečí
uléhá
na písečném svahu
pěn

Stopy mu zmizely
tvary dál už
nepotřebují oči

Volá tě!
klade a noří dlaně...