sobota 30. května 2009

Jezero sjednocení







Zamrzlá hladina kruh jezera
muž uprostřed jakoby ze dna vešel v usebrání
veškeré tmy větrný chlad změnil
na ženu která jeho tělo tancem chrání

esencí svých pohybů tajným žárovištěm
prázdnotný stav oba je sjednotí
vířivá síla projevů i vnitřní klid obeplutí
noční květ v indigové záři VŠEHO zrcadlení


(k dnešnímu výjimečnému dni)

čtvrtek 28. května 2009

Studnice









Pro samu křehkost hladin, nebraň se!
v hlubině tmy ve čtyřech branách stráže
les šumí, neznámý, a neukáže
oporu strachu kterou jsme si sami

Opusť ty přízraky tužeb a blahobytu rázem
jakobys bez nároků obav vždycky žil
v studnici nekonečna projdi všechny fáze
aniž bys na okamžik z cesty ustoupil

(báseň na motiv jedno pradávného zápisu, vyrytého do kamene)

Stopy blesků I. (z cyklu Etruské víno)













Vyšli jsme z města jižní branou...

Celý průvod čítal na dva tisíce mužů, často ještě chlapců.
Většinou jsme šli bosí,
jen někteří si stihli přivázat jednoduché lýkové obutí.
V horoucím slunci se vinul obrovitý had těl,
jehož opálená měňavá kůže se leskla potem jen do chvíle,
než všechny pokryl prach polních cest.

Římský dohlížeč, velitel celé posádky,
si nás měřil ze své jezdecké pozice jako otroky.
Bylo mu jedno, zda zajatci jsou Řekové, Kartáginci,
nebo Etruskové.
Jeho póza dávala jasně tušit, že nikomu nedopřeje úlevy...

Počasí se během dne rychle proměnilo.
Ze Západu přitáhla šedivě indigová oblaka
rostoucí v obrovité hradby.
Velitel římské posádky objížděl celý průvod,
dával rozkazy svým vojákům, aby nás popoháněli.
Ostrá chůze se pomalu měnila v poklus.

Byli jsme právě pod vrcholkem kopce s cypřišovým hájem,
když se začal zvedat a kroužit silný vítr.
Během chvíle se hradby mraků navršily na sebe tak,
že pokryly celou oblohu kovovým neprodyšným štítem.
Již dlouho předtím bylo slyšet blížící se dunění hromů.
A nyní, jakoby si vládce blesků vybral právě tuto část země,
došlo na ohlušující dunění a nebeskou spoušť.

Z různých sektorů oblohy počaly sjíždět napjaté žíly blesků,
cestou se ještě více klikatily a hledaly si místo,
které by nemilosrdně sežehly.
V tu chvíli se ukázalo,
jak se k silám přírody staví věčně nedůvěřiví a pověrčiví Římané
a jakou váhu přikládáme těmto mocnostem my, Etruskové...



(pokračování příště)


pondělí 25. května 2009

Sjednocení ledu a žáru










Dívám se do tmy - je tolik barevná!
V půlnoční kašně srpek luny
točí se v zářném kruhu slunečním...
Do hlubin oblohy prýští ledové jehlice
sněhové růžice se druží v souhvězdích
dech nízko při zemi v pozemském zadržuje

Rozety











Záření barev vybíhá štíhlými plameny
v šesteru dvanácteru květů zlatavé lemování
vine se kolem indigových lístků a v samém středu
sienská červeň prýští ze srdce neviditelné postavy

Korálky kapek jásavě zeleného zdobení
v nádherných sférách purpurové hvězdy
jako by růžicemi krom nebeského jiskření
vcházely do katedrály i tóny nepozemské hudby