Temně modré odpoledne

Otevřenými dveřmi průhled
do prostorného okrového pokoje
s balkónem

silueta jak pomalu křižuješ
tichý katalánský dialekt
s kýmsi neviditelným

siesta
nervozita z hutných indigových mraků
co zamrazuje dech

jako by prostor sám
měl vlastní váhavost a vlahost

-

Zastavuješ se
prádlo s krajkami se dotýká snědých křivek

aby to mělo aspoň náznak básně
musela by ses ještě pootočit
a temné moře vlasů
přemístit pohybem šíje doleva

usmát se jako dítě ve snu
na tóny v odlivech

zázračný dotek těsně před tím
než vše zničí naše ulpění

Poznávací znamení

Jsi ŠIRŠÍ...
v křehkosti

bílé území čela
tušové tahy paží
malba hloubky
se kterou mizíš

...sluchová vlákna šeptání
až na měkkost hrotů
tě slyším

v úžinách tmy a tepla

Radovánky

Sazemi popraš
hřbety mých dlaní
když odspodu jde sálavé
ledů sání

popliv jiskrami
smích na ně foukni
aby ucpaly noci hrdelnice
spamy

jsem kouzelník bez jediného zvolání
tichý oblévač říčních balvanů
tanečník obřadných dopadání patami
doprostřed tvého ohniště

Hlavu od srdce mi odetni
ať nesnívám už mrtvolně
ať trajektorie jsou parami
a nic už nekomplikuje -

mé plazmatické radosti

Svou

Někdy jsi nadosah, víš!...
ale my nevíme...
Ručička bílá černá rukavice

Slíbíš mi že to zůstane?

a drží se ho
v silném větru
jak svíce

slabá
a přeci plná
jeho života

Dopisy ze vsi

V domě je teď pořád chladno...
píšeš mi

Chtěla bys někam vylézt
po žebříku pod střechu
v nezměrnou náruč slámy
padnout a nezvedat se

V domě je teď pořád chladno
ta věta bolí až do kdysi
jsem daleko a tak je příliš křehké
vědět jak pomoci tě zvednout

V domě je pořád chladno, ale...
to už je slibný začátek dalšího dopisu
vidím tě jak se oblékáš vycházíš ze vrat
jdeš vzhůru procházíš se po návsi

...pak na oběd U jelena
kafe a zákusek
vzpomínky táhnou v hezčí řadě
tvýma očima