Neurčená místa

Vlastně jsem ti chtěl něco...
"čirého"
naléhavě říct...
skutečně povědět -

Vypadávala - slova (?)
štíty brnění a zbroj
z dávný doby

Držel jsem si před očima
všechny ty předměty
nechápal
kde se to pořád bere...

...jak dívky ženy
procházející mým životem
tam a zase tam

mně - zářijové bříze
otáčejí větrnými pohyby
listy

tam zpět zpět
tam
jakoby vzpomínaly
dopředu

Lineární

SVĚTLA... poslepu
podélná
polední

Závěsy s třásněmi
laky Jihu
soutěže v tvářích
"Kdo ví více..."

´Kdetam´ sní potemněle
´Kdezde´ stínem
soumraku v zálivu...

Žádáme stálé košatění
k tomu vůni smyslu
rytíře neutuchající vůle
lávu nehledaného pohledu

Když jsi byl ještě malý
říkali ti...

... byla zde ještě ona tápavost
dnes úsměv šerý
bere si míru
zbla

klopíme víčka
před světly v zahradách
světů lidí

Blaho-přání

Ulice léta mrznou v kornoutech
domy jak zahozené dorty
vezmi mě, milá, do Saint Grand Marmeladys!

Nikdo zde zdem (a lidem) nevěří
že dá se navěky... vrátit!
práh pravěkého dětství
žertů
a nehledání

Ulice - sady jablečné... opadají
plody kutálí
my běžíme...
pruty vrb nad námi se sklání
nad avenue čechrají...

Jen pár zpozdilých blázínků zde žertuje
s nebesím o podnebesí
s božsky prostomyslnými
v koutcích žvatlajících úst

...ví
že šlehačky je třeba vždy rychle slízat
a že... Magnum Ecuador Dark
je hořce nejsladší a slastný právě... jen
v přesnou chvílí
po níž jde všecko slastné božsky do háje

Dech zdiv

V katedrální zahradě Santa Eulalia
tiká polední stín
v ní sladce se přívírají oči
ale... u svatého Marka... raděj nespočiň!

Těkají a prostupují dechem zvlhlé stíny
nijak svaté čichají v příchozích
jejich naděje a chvění prahnou
vyprostit se dotekem z temné otázky
v niž kdysi uvízly...

Přes obrovité zdivo
katedrální zahrady Santa Eulaila
nese se kytarové lamento a stream:
oddechni... nespočiň!

Vteřina ticha v Sant Pau

Spustil jsem sérii...tvých fotek
(sne, nevím jak je zastavit!)
podkroví - průchod moře

vane sem odevšad
ohýbá strop
lehce se spouští
dotéká do tvých ramen ňader
odplavuje očí

Chodci
slaví halasně podvečer vikýřů
posvátného skryta a neodkryta

ukazují si co prosakuje prostorem
dávají dětem rita
zaujetí věčné paměti
míjení...

Sedíme pod tou střešní hrází
k sobě čely a úplností světel
všímavé řeky
prastaré dýchající trámy

borové
dubové...

Menu

Díval jsem se ti v oči...

uliční jas s odlesky
úsměvy životy s příbory na stole
servírka jejíž přirozené pohyby
zlehka váží

iluzorní jistoty poledne
v městě kalicha
milých...

překotil jsem Štěstěnu
několikerým hodem
Kozí hrádek se mě tajně zhostil
v neskutečném echu proseb
zakoušel
nádechy u tvého vydechnutí

Barcelona - ale (stále)
pohřbívá své snivce - vzdmívá
letadla jako sféry stokrát
v ní se ztácejí
sedá si růže do nekončící vůně
čechrá nehledané řeči

Espagnol - krásná malbo
noci hmatné z hmatníku poledne
básni jež načínáš nezrcadlíš črtáš
bolestí plná Maria Christi Miei
smutná k čtoucím čichu

Třeba tě zakusit tančit neutvrzovat
nikoho v ničem
projít
vznícením

byť by noc měla trvat a metat jiskry
odpovědět ne
byť by moře mělo zavřít
naděje ulit