S hudbou stěn

Mám ještě ty tvé stěny (v sobě)
jak doteky
symboly večerů bytu tam...
v pro mě neseznámeném městě

Včera celý podvečer
nebe zářilo růžověním
vracel jsem se z jihu dokonat
západní noc

- bílé skrápění měsíce
s přemety čar proměnami červánků

Za okny v podkrovích
děti si četly
z vůně starých dob
ve zděděných pohádkových knihách

Doufal jsem
že jsi milována někým hlouběji... nekonečněji
než byl jsem v oněch dobách
schopen vůči tobě já ...

Tak široce a vroucně jako mladá matka
s dítětem na hrudi
obejmuti světlem
modrohlubným vesmírem

Dětství a dospělost

Ptám se tě kam správně vykročit
hledím dolů ke tvým nohám
a ty mi Tancem prvotní přirozenosti odpovídáš
jak noční výr který za letu tmou
spatřil Království světla...

... nyní nese je v sobě, k nám...


/Básně Tance vadžry 1./
věnováno Mistrovi a učitelkám Tance vadžry

Viděno z okraje

V čase té senoseče
naposled pozdvižený meč:
Sobě si dál sami
krvavě vládněte!

Chvíle kdy klasy zlaté
se rozpouštěly ve vlasech
a propuštění vůle sytit se
tkalo čiré zářné lano

Vlasy se rozpínaly za světlem
sypal se prostor těla
zlátnoucím popraškem

Dnes rozetami
ve vystydlých klášterních zdech
proudí stejné světlo zpět
do časů bez křídel