Barri Gòtic v roce tři

Musel jsem mnohem mnohem blíž
prohlédnout si jak bezstarostně propínáš se
klekáš si u té zdi plaveš na ní
v očích dávné šalebné záblesky

Sestoupila jsi hladově objala propletla prsty s mými
kousla se do rtů započala modlitbu polibky
horce a vroucně
aby plavý barcelonský déšť hned nepřestal...

Kam se poděla ona zamřížovaná studna
na kterou sis rozpustile sedla
rozlila léta zatajený dech rudého vína smála se mi
a místo mincí na odpuštění všeho
házela dolů k hladině loďky a střepy
z rozdrcených ořechů?

Ze starého domu

Mám tu jen tohle zažloutlé plátno odkudsi
pro obrazy kapkami štětce zraku

tebe to stojí vzbuzení úlek čelní pot
nevěřícné zírání do kuchyně
na ručičky půlnoci

mně to jde skoro samo ty žebříky
bílé červené i žluté
přistavené ke všemu co bere dech
do výše

už jako dítě jsem si byl jistý
že existují modré propasti beze strachu
jdou vzhůru mění se na louky
vzdušných bytostí a jejich příběhů

mám tu jen tohle zažloutlé plátno
svítá na ně
kresba slábne
a zlátne