Dech zdiv

V katedrální zahradě Santa Eulalia
tiká polední stín
v ní sladce se přívírají oči
ale... u svatého Marka... raděj nespočiň!

Těkají a prostupují dechem zvlhlé stíny
nijak svaté čichají v příchozích
jejich naděje a chvění prahnou
vyprostit se dotekem z temné otázky
v niž kdysi uvízly...

Přes obrovité zdivo
katedrální zahrady Santa Eulaila
nese se kytarové lamento a stream:
oddechni... nespočiň!