O cizinci na skotských vrších III.

Byla tma a na vrcholku kopce stály sochy stromů.
Díval jsem dolů k domu,
skrze rychle sypané řezivo deště.
Chlad prostřel páry nízko nad zemí -
tušeny, zábly...

Vzpomínal jsem na tebe, ale vše bylo už daleko.
Pobřeží, váš dům a otec, který po lidech jako já
hned vystřelí...
Šel jsem tedy k O´Connorovým, měli nálevnu
páteční tančírnu...

Celý večer jsem seděl za barem,
smál se, pokoušel se bavit,
víc nevzpomínat na pokus setkat se
s onou druhou polovicí své dětské duše...

Tma sice neustupuje, ale půjdu...
Je velká šance,
že za osmým přehybem bude opět moře, útesy
anebo čísi domov...

anebo zádumčivý a možná chápavý pohled sedláka
do očí nočního chodce