Samaghur Berigh

Namířeno kam jít... kroky ale
hnuly se před stopami
větří
- neb v spáncích naléhavé obrazy -
a na neznámém podlaží mysli
jižní svah hruď skály
divoce žíznivá...

keře
všudypřítomné luky
k souhvězdím nedostupna
zuřivě zaměřují

Kolemproudící vzdušní
s doteky z prázdných věder noci
budí prosebné zvuky
nehty pátrají hluboce v letokruzích
kde středy
s hroty ametystovými

Snad dnes - po staletích
dávná ústa s právě narozenými rty
spojí se v jezeře kam proudí praryby výšin
v třpytivých trychtýřích paprsků


Tepny potoků řek prudce se odpoutají
od samospádu k matkám-mořím
proudem v jedinečného chrliče svázány
i s Áronovou holí nazpět přijaty
v srdce skalní nehybnosti...

Půl-nekonečné půlnoční hromobití
zápěstí dlaní blesků pat
v šamanský buben Luny... vůně oblohy
letní orosení v němž dosud nesejití zdvojeni
jednoho zraku dvě tůně muže ženy
zavíjeni jsou věkovitým
kalichem bílé růže