Beze stopy

Přijmout tě jak okamžik vynoření z tmy
svléklas ji a přece nejsi obnaženější
z vnitřní běloby
dotek kráčí přímo

pouze občas
vadíme o sebe slovy

Vidět tě jako dnes - prve
s neznatelnými vnitřními pohyby
SVĚTLA

... se světelností
které v tvých zorničkách
přibývá

Ve vnitřních sálech smutku a tíživosti právě nyní
tvůj úsměv
jenž bez záměru sebe násobí

...skrze něj
tě poznávám!