Přicházet

Stále někam odcházíš, říká mi
rotace myšlenek představ
operuje bez nástrojů ve vnitřních světech

Nechat je padat padat povstávat
být nad nimi pozorujícím kroužením
viditelným srůstem
doteku a zdánlivého skutečna

Čím jsi mi tělesně je plnost
překrývající vytříbenou mozaiku krve, kostí, šlach a pachů
konkrétno které nedokáže hovořit a trpí
nedostatkem svého přesahu

K tomu se pojí s hlasem slyší se v nádechu
chvěje vnímatelným tvarem (z prázdnoty)
jak obruč jemně zvučící na těle gymnasty
nejde ti sdělit šířku zpěvu
délku pozemského tance
dotknutí, byť i jen pohledem, je vždycky zároveň
neviditelné
prostírá kolem i do sebe veškeré
touhy, strach, city i náladu

Konečně mysl, nejčistší nejšpinavější břitva
nikdy dost jasná nikdy dost ve střehu
nikdy dost věrná dost v sobě uvolněna

až do chvíle, kdy přirozenost v ní
sama se nalezne a všeho pustí
hlas i tělo s ní spojí se
beze střehu a přeci...ve všem bdící
nahota dětského přítomna a smíchu
kterou se přichází...

Rozdělené půlené i na tříšť
bez námahy propustí vše
k souladu