Dopisy KÍ

Přemítám nad dopisem, který ti za chvíli
jemně složím do obálky a zapečetím polibky...
Slunečný den trvá, procházím se mrazem a navracím
k výhledu z oken bytu v sedmém patře.
Venku mluvím s místními pouliční mateřštinou,
nikdy však stejným jazykem...

Vše je tu díky tvojí kráse, Lukrécie.
Na jasné obloze občas přelétne stroj,
a bez stopy po námaze zamíří
tam k moři... dosedá
docela blízko tvého dechu
a úsměvu

Vše je tu jako hra o sňaté masce, žízníme
na plantážích naočkovaných gest a kalkulace,
ale to tys mi už dávno něžně šeptala,
že dlaně se vždycky ještě dají stáhnout
před otročením cizí lačnosti...

Vše je tu díky tvojí kráse,
a já se konečně už musím naučit
tvou řeč...
abych snáze přitakal životu zde,
daleko odsud...
u tebe.