O ničem

Máš svetřík stažený ke krku šál
syrovo zábne v potopeném sále
mlha zármutek deštného prosince
s trnovou korunou účtenek srdce

...nabízí se útěcha medovin i vyznání
poloprázdna kostelů a plných náměstíček
prudké zboží s lijavci honců
padá na krátkosrsté chodce ulic

Ptáš se mě co si počnu se vším a s životem
a já se směju jak mě trízní zuby
nervová vlákna uší
a bůhví co ještě...

A říkám ti:

počnu si Smůlu krásnou plnou vášně
v náruči Šťastného
jak syn se vrátím k Matce imaginaci
sotva zralé dítě stanu se
dospělým na břehu moře zvláštních lidí