Kdoví co tě otočilo v průchodu
už ses nedíval nechtěl se vracet
koncem ledna lenivý letní vzduch
Barceloneta štíhlosti a nebezpečně blízkých
přistupujících stínů
Jablka z prádelních šňůr temnící nad hlavou
dívka tě z balkónu oslovuje téměř plaše
jen jemný tón tma ryzí zvuk
s domněnkou že jsi navrátivší se
přítel nebo její muž...
Zoufale přirostlý k dlažbě
nevíš nevíš nic
jen že bys klidně všechno staré minul
a navzdory pravidlům začal růst
na břehu toho hlasu
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat