Symboly na líci i rubu

Jsem tvoje sestra, vážný dým,
z přítmí a zákoutí svolávám jemné zvuky
zpět ke světlu
v průhledné řeky záře.

To, že tě nemohu pohladit dáno je,
jinobytím znaků a řečí zraku jinak spřádanou,

tak jako ty, milý, nesnídáš v parku
živou rudou růži,
tak také já v hloubce indiga sluneční žlutí
se tě dotkýkám jen zlehka ...

a má obejmutí čirá jsou jak světy na počátku,
neznají nic ze sevření a hořkých úsilí,
které vás pozemšťany váží k tíze
a zimní půdě tmy.

Jsem tvoje sestra, blízká ti,
ranním i podvečerním lemem říční mlhy,
kde prošlapuješ paty smutnění,
tam kde bys přál si absolutní obejmutí...

znáš (a přece vůbec nechápeš) celistvé,
jež pojímá prostorem sjednocení u bezhraničné oblohy,
kde by ses rozzářil, jak klenot se mnou navždy spojený
slunečního obdarování...