Tanec sjednocení slunce a měsíce

Z počátku touha zaznamenat písemně uchovat
směr a pohyb
rotaci paží a chodidel
dále pak to
v jaké jsou tanečníci vzájemné pozici
kam míří let paží
kam dosedá našlápnutí achillových pat...

Cosi ve mně zadrželo ten pošetilý nápad
a nechalo mě
jako dítě před zářící branou údivu
v nekonečném prostoru světélkujících siluet
v radostném stavu prostupování...

Každičká myšlenka omezená do slov a vět
jakoby spěchala sama sebe uvolnit a splynout
s tím „zázračným“ které je v popředí a hřeje
z duhové sféry
symbolu vnitřní mandaly

Ostatně
jak psát o tom co děje s námi a se sálem
o proměně v nekonečně prostorné jezero
snad trochu čaromocí podobné
těm v dálných horách Asie

Krouží nad ním ve spirálách
hravá a svým směrem přesná těla dravců
v další chvíli pak pohyb tanečníků připomíná
velmi pomalé sklánění jelenů a laní
k dosud netknuté hladině...

Snad kdybych se po léta učil malbě sienskou červení
anebo s hvězdopravci zkoumal
hlubiny nebe a hvězdná nábřeží
a vycházel za nimi do indigové noci
mohl bych psát o naší Dákiní tance
která vším prostupuje se svěžestí a lehkostí
vše probouzí a ve všem ladí
ve své prvotní taneční přirozenosti

Jakoby nic nezůstávalo neznámé a vzdálené
při její rovnováze vážnosti radosti a přesnosti
Otevírá spolu s námi nejvnitřnější rozměr Mistra...
Plyneme společně v čarovném zřetězení
kroků míst a barev
osvobozující mandaly sebeuvědomění

Modř oblohy -
nesrovnatelná zářnost prostranství dětské mysli
běloba - tryskající z horských pramenů a vodopádů
Žluť - prazáklad písečné světelné zemitosti
pak červeň - žhnoucí sluncem a nomádskými ohni
konečně zeleň - větrná plná lesů a v listech stromů hravá

A sám tanec ve svém prostírání?

Pozice mužů vstupujících sebevědomými pohyby
do bílých trojúhelníkových polí
ženské pozice vcházejí a rozkvétají v zářné červeni
symboly jednoty slunce a měsíce
měkkost nepozemské hudby Písně Vadžry
cosi tak v nekonečnu prostorně tekoucího
samo sebe probouzejícího
neuchopitelného...

Okna otevřena do tvořivé náruče prázdnoty mateřského prostoru
aby vše proudilo plnilo se a přicházelo
od vlastní čirosti a záměru
zážehem a bezprostředností podobno dětskému plesu
plnému archetypů pravdivých víl a pohádkových světů
hovořící léčivou řečí krajin laskavosti...

Dvanáct tanečníků jejichž pohyb
vzájemně se kroužením ladí
chodidla se zlehka snášejí k mandale
paže jakoby kdosi v křídla nadlehčil a nadnášel

Je mi to povědomé jako proměna
z jednoho mého dávného snu o Etruscích:
okolo podpěrného sloupu skalní místnosti
se obtáčel barevný světelný had z nějž zářně vystoupil
nejdříve stařec - nejmoudřejší bytost rodu
změněn hned vzápětí v mladého bojovníka
z nějž zase žena - tanečnice a z ní žena ztělesňující- mateřství
a nakonec i malý chlapec
podávající mi věštebný nápoj
Každičká postava byla jen projevem
jedné z fází či možností
jak vidět dokonalost a v pohybu rozvinout celý vnitřní vesmír...

Podobně zde se točí dvanáct spirál proměny
šest Lun se šesti Slunci hladí se a zdraví
jak milenec modř
jenž přijímá dívčin tanec a obejmutí všeobsáhlou radostí
bělobná milenka
rozechvělá jeho vesmírným indigovým pohledem

šest lamp se točí kolem šesti svící
šest dravců stráží šestero holubic
šestero ve zlatě tepaných náušnic září v mořském přílivu
šest roztančených stříbřitých úplňků – mincí
vzdaluje se v odlivu

Jaký květ drahokam či dobrodiní
by mohlo poděkovat jinak než věrným následováním tomu
kdo z nekonečna skutečného poznání a spoluprožití v nekonečném soucitu
sám dokončiv úplnost velké dokonalosti
sebe na milion hvězd a cest pro nás rozsvítil
aby z nejvnitřnějších hlubin Prvotnosti
rozesel majáky a přiblížil nám šťastlivcům
skrz setrvání ve Stavu původní přirozenosti
samotný zdroj
veškerou původnost zvuku, Světla a vyzařování...