Sen o lávovém pohřbení

Bylo to v malé vesničce,
snad kdesi v jižní Francii?...
Lidé spěchali kolem, křičeli,
že nás všechny pohřbí
desetimetrová
VLNA LÁVY

Hleděl jsem jim soucitně do očí
snažil se
utišit pár matek dětí
pak rychle pochopil
že to nepůjde...

Všichni utíkali kamsi pryč krajinou
na západ
vesnice byla poloprázdná
napětí před zhoubou
houstlo

Sednul jsem si uprostřed náměstí
dal vedle sebe džbán s vodou
ruce složil volně přes kolena
a čekal...

ale bylo to ještě v dáli...
a já si náhle připomenul
že by mě třeba uprchlí
ještě snad mohli nějak potřebovat

že to co dělám nestačí
a tak jsem beze spěchu zlehka krokem
vyrazil za nimi...

Po střihu byl v krajině na vršku kopce hrad...

Správce mě přijal horlivě že už čekají
jinak nic
a ať si pospíším...

Zavedl mě do nejspodnější kobky
a přivíral poklop

V polotmě jsem podél zdí uviděl
šestnáct kamenných loží
sedm mužů a sedm žen k sobě hlavami
a ještě jedna žena... a jedno
zbylé lože

Ulehl jsem jako oni
zdvihnul ruce za hlavu
a neboť žena nespala
zkřížil jsem své prsty s jejími

pak ucítil
už jen dusivý příliv horka
který tuto část mého snu
uzavřel...