Balance

Zrovna když se k ní na dálku pousměju
uvolním napjaté
jak dešťové kapky...

přichází vzkaz s desítkami mraků
s poučováním
závěry v nichž se prý hněvám,
nepoučitelně sebe zdím
a city sobě i jí lžu

a přeci celou dobu naslouchám
co se tu děje
snad někdy zahřmím v zrcadlení jejích slov
"o vydírání" atakpodobně
ale pořád mi chodí tatáž panovačná ozvěna
což udiví

Cítím že jediné obejmutí může někdy
i dharma pacholatům s horkou polevou z nauk
cosi niterně přiblížit

Daleko před rozumem často
uráží se srdce