Sobota - jarní ráno - byt

Jsem šťastný když se usměješ
říkám šeptem do vlasů
nevidíme si tváře
na ulici je klid a slunečně

na nahých ramenou doteky
jakobys měla každou chvíli zmizet
měnit se v zlatý poprašek
a jemně k zemi padat

Působíš příliš křehce
jak děcko
ale někdy...
se děsně vztekneš

tobě to věřím
umíš se mnou mluvit
snad bylo nějaké
dávně hezké kdysi

nebo jsme si v něm ublížili
kde jsem...
kdo jsi...

(z rukopisu sbírky Přenosné moře)