V pokoji bílého světla poledne
jásavá modř tvé siluety přicházíš
přisedáš ke stolu jíme mlčky
svá sousta (ta tvá jsou rovněž bílá)
moře vzdálené sotva dvě ulice
přichází a pak se vrací k sobě
někdo v sousedním bytě
prudce rozrazil okenice bouchly dveře
sklenice poskočily
otočily se dnem
rudé hladiny v nich
zůstaly nehybné...
blesklo to
jakoby někdo vyfotil závan vzduchu
zvedla ses
a začala sklízet
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat