před 9 lety
úterý 3. března 2009
Návrat k modré
Jako když se znova vstřelí
do hořící lodi
kde ještě hasí posádka...
nezbývá než útoky nechat
zhasnout v mlčení
požáry shořele
pohledem omývat
ta žhavá láva výčitek
už sama sebe přesáhla
a z mořských hlubin
neutišitelná sopečná hora
podpaluje loď
také odspodu
děj se prohlubuje taví
poroztrhává
bolest kreslí si
jak dítě prvně zraněné
štětcem namáčeným v soli
po odhalených trhlinách
a v popáleném úsměvu
ještě kdosi chvíli vrávoravě stojí
předklání se v tiché sehnutí
následuje dopředný kmit těla
plavmým odskokem
Tempa přes i skrze hladinu
stěhují tělo z rudých vod neklidu
do hluboké modři
samoty
chladivého proudu
někam ke ztracenému středu...
nežhnutí
(Střepiny, barvy, vlákna - 2003)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
pěkná báseň, o tom, co dokáže oheň...
OdpovědětVymazat...ne, o tom co dokáže jeho prudké zhašení.
OdpovědětVymazatpokud to prospívá poezii...
OdpovědětVymazat...prospívá poezii? Ech...
OdpovědětVymazat