Text z dnešního poledne :-)

P.S.

Kdo vlastně jsi, když zeptám se...

(tuto báseň věnuji svému učiteli N.N.R.*)

Zdravím tě, učiteli z linie vzácných Mistrů,
který žádnou z oddělných škol zde nezastupuješ,
ač v esenci nauk jsi je dávno obsáhnul.
Zdravím tě na dálku a blízký tak často svému zmatku
pln otázek, že z rozptýlených pokřivených úvah
snažím se nalézt břeh, „bílý střed v modrém prázdnu“
jímž vládne sjednocené jádro kontemplace…

Kladu ti v nitru otázky, však vlastně často očekávám to,
co bych sám odhadnul a měl za potvrzení
jednoho ze svých domýšlivých šálivých a vábných klamů
Vždyť přečasto si nejsem vědom
že pravý vnitřní stav a jeho poznání jsou
jedinou jistotou s níž se lze spojit, plout
a jakou moc má podržet si
důvěru ničím nikým nepodmíněnou…

Kdo vlastně jsi, když zeptám se sám v sobě?
Když v náhlé bdělosti přesahu
mám tebe za buddhu?
Jen občas v šťastných chvílích procitám nacházím
některý z oněch vzácných znaků:

V tvé Mysli vidím buddhu
neb vnímám košatost a přece sjednocení Mistrů linie
přítomnost lásky, soucitu a moudrost v předávání vzácných nauk.
Jiskry pochopení vše prostupují a v žáru poznání
z nektaru moudrosti přitéká ke všem stejně obrácené
požehnání a povzbuzení k cestě.
Pln pochopení a naslouchání…vždy pamatuješ
na utrpení veškerých bytostí.

Každému nabízíš takovou hutnost nápoje,
kterou by ve své fázi unesl

a v esenci pak příslib že jednou zcela jistě
onen zdroj objevíme každý v sobě…

V tvé Řeči slyším pociťuji buddhu
neb ke všem stejně neomezený jsi laskavostí a hřejivostí slova
každému platí tvá vědoucí pozornost a srdce tvé odpovídá
každému jasně a bez okolků
neb dávno s Velkou dokonalostí jsi srost a sjednotil se…
působíš ze sféry prosté všeho ulpění a zmatku

V tvém Těle vidím buddhu -
„měnivou a přece sjednocenou postavu“,
jež plna podob ze mně neznámých prostor a časů
mění jen tvářnost svou a září neskrývaným všeho sjednocením.
Vždyť skrze tebe přicházejí Mistři Dévové Dákiní i Ochránci
vzácné linie nauky samoosvobození -
stav za myslí v původní čirosti a přirozenosti.
Vždyť ony podoby vyvstalé náhle ze zářné prázdnoty
berou nás šťastné, kteří se s tebou setkali
za omezení místa, za nestálost času
na horu nekonečné „prostornosti“, kde v křišťálovém průzračnu
spočívají i tančí ti, co díky tobě vydali se na cestu…

(* N.N.R. - zkratka jména Namkhai Norbu Rinpočhe)